když vidím bíle

Nenávidim to bílý světlo
Víte co myslim, to intenzivní bílo co trčí na obloze, jako když v promítačce vypadne film
Jen svíticí prázdno
Připomíná mi to dlouhý, líný zimní dny, kdy jsem sedávala před našim squotem v Badalone 
Žila jsem tam asi púl roku, púvodně jsem sice přijela s uplně jiným záměrem,
ale nakonec jsem skončila na tomhle industrialnim předměstí Barcelony
Vzpomínám jak sedím na kusu traverzy, hmouřím oči a třesu se


Byla mi tam pořád taková zima…. i Bracelonský zimy jsou chladný
A o to víc, když už jste se pár dní pořádně neohřáli
Jediný místo kde to trochu šlo, ohřát se, byl Pakistánskej kebab na rohu, nicméně tam se taky nedalo vysedávat pořád.
Navíc v televizi poušteli jeden Bollywoodskej paskvil za druhym.
Úplná magořina, sedávali sme tam jenom my, parta divnejch pankáčů a Pakistánská rodina, který ten zaplivanej krcálek patřil


Smáli se, tančili a naplno prožívali každý emotivní moment indických bollywoodských "telenovel".
Když je člověk nalitej je mu to jedno,
ale na dojezdu a v kocovině ze zkaženýho vína už je to horší


V létě bylo zase uplně nesnesitelný vedro,


komáři štípali tak, že človek přes noc spal sotva hodinu 


Přesto mi ale zima přišla horší, člověk se mohl zahřát leda tak pořádnou čárou keťáku 
Měli jsme sice elektrickej přimotop ale právě s elektrikou to byl problém
Fízlové nás občas odstřihli a většinou trvalo pár dní, než to někdo nahodil zpátky
Z těch pár Barcelonskejch squotů, který jsem znala, patřil tenhle k tem šílenějším
Nikdo tu nebyl na delší dobu, spíš takovej stop over pro dealary, takže s údržbou to nebylo moc slavný.

Pro pár lidí to ale byl domov a mezi nima byl i můj kluk
Hubenej hezkej Mexičánek v rapovejch hardech věčně špinvejch od nafty.
Meky byl jeden z nejhodnějších lidí, co sem ve svym životě potkala
Ale byl to taky blázen a alkoholik. Bez tequilly nedal ani ránu.


Mám pro ně slabost, malý fetáčky, který tahám z jejich životních průseru a než si toho všimnu, jsem v tý jejich sračce až po uši a už se v tom topíme spolu


Tak takhle jsem tam sedavála a premýšlela, co tam vlastě dělám a co přinese další den.
Občas ke mě dolinul pach hníjicího masa.
"Put another shrimp on the barbie" smál se Joe a hodil ten flák zelenýho masa z konťáku na hořící barel.
Nic se tam do toho prostředí nehodilo míň, než tahle typicky Australská beztarostná fráze. Přimomínalo to spíš grlilování krys na skládce, než fellení na Australský pláži. Nám to ale přišlo vtipný.





Zajmavý bylo, že i přes ten humus kolem si Joe, kluk ze Sydney žijící z podpory, zachoval svou bodrou bezelstnost. Učil mě Anglicky a když sme se hodně nudili, dával mi jako cvičení číst dlouhy dopisy, co dostaval od rodiny. "Proč nejsi v Austrálii ty blázne?" ptala sem se vždycky. Sice plácal něco o nesvobodě, ale já mela vždycky takový dojem, že se z ňákýho důvodu prostě vrátit nemůže.



No a od tý doby to nemám ráda, to blbý bílo.
Ketamin dojíždí, víno došlo a mě to divný nic bodá do duše.


Just another day in the office, pomyslim si, a radši pred tim všim zavřu oči