Wack is the new black

Prosim tě BUĎ V POHODĚ. Slýchám teď kolem sebe poměrně často a začínám mít pocit, že tím, že nejste-li v pohodě jakoby ste páchali zločin. Narušujete tím společenský bontom . Uvádíte lidi do rozpakú. Emoční krize nejsou na místě a to, co si lidi predstavujou pod slovem deep si uz radši nechci ani domejšlet. Občas mám pocit že bych po příchodu na párty měla vytáhnout jednokolku a začít žonglovat, abych nahodou někoho neznechutila svojí vlažnou náladou.

Ve snaze “nepohoršit” stává se ze mě žovilaní glosátor, tahající z rukavu jeden joke za druhým, až pak úplně vysílená doklopýtám na bar a dam si svoji dvojitou s ledem.
Nicméně z brambory pomeranč neuděláš a z blbý depky prču už vůbec ne.

Samozřejnmě že jen idiot chodí na mejdany plakat kamarádům na rameno. To ale doopravdy (až na jednou a to zcela pochopitleně) nedělám a stejné si přijdu jak nějaký společnesky nepřijatelný retard.

Lidé jako by se posledni dobou snažili vybičovat k tomu bejt emočně co nejplošsí. V zájmu produktivity jasně určíme dobu utrpení . Rozchod týden MAX, jsou-li děti klidně dva. Umrtí v rodině měsíc…ale ne intenizvně. Existenčí krize jsou pro slabochy. Raz dva raz dva

Máš problém? Zajdi si na swingers a přestaň fňukat.

Bejt v hajzlu teda prostě není vůbec cool a absinthovy halucinace nebo heroinový jízdy by v dnešní době citově stabilních jedinců asi neobstály.

Přes to všechno je ale velice zajmavé, jak našli vsichni bez rozdílu fanaticke zalibeni v Lars Von Trearovi. Jeho depresivně sebevrazedný filmy které balancují na hraně šílenstvi, chronickě deprese a totální beznaděje mi opravdu neprijdou, jako klasická ukázka toho jak by se podle všeho a všech měl “mladý chytrý” čolvěk vyrovnávat se svýmy životnímy “krizemi”
....nicméně beru to jako další idiotskou pózu a i když mě to v podstatě ani neprekvapuje, tak bych to být určitými lidmi možná i zvážila jako důvod k zamyšlení.

TAKŽE!!! I přes veliký úspěch v Cannes jsou pro tuto sezónou jsou sentiment a melancholie OUT. Put the smile back on ur face bitch

Kurvy sprostý snad už po stý pálej mosty

Probrala se, obličej sinalejší než samo sinalo. Morální kocovina se
opět hlásí ke slovu.

"Co ti je Marie?"

Ptá se Taxikář kterej jí eště včera vykal.
Vyděsila se, přece mu JASNĚ řekla ať vypadne.

"V noci sem sežrala ňaký Hypnotika" Zamumlala a jala se oblíkat.

Roztahval se na jejím sofá jako ňákej pán. Pán tvorstva... Blbec.
Brněl jí celej mozek. Marně se snažila rozpomenout proč ho vlastně
zvala nahoru. Takovej Kak.

"Jedeš pro snídani??" houkl na ní

"No to ani omylem, musim do práce a ty se seber a vypadni, co já vim
už dávno si tu neměl bejt!"

"Ale no tak Marie, nebuď taková"

"Neříkejte mi Marie pane, seberte si svoji bundu a cigára, kterýma ste
mi to tady zahulil a vypadněte"

"Takovíhle krávy fakt miluju, včera ti nevadilo že sem tě přišel utěšit"

"Včera bylo včera, ale jestli hed ted nezmizíte, tak na vás prostě zavolám fízly"

"No jo ty krávo snad se tolik nestalo"

Zamával nasraně svojí koženou bundičkou, ale naštěstí se opravdu měl k odchodu.
Práskla za ním dveřma. Ještě na ní cosi volal...neposlouchala ho.

TAK , to by sme měli.

Vysílená padla na postel a promnula si obličej.
Taková pakárna.... pořebuju kafe!!!

Ohřála vodu na sporáčku v rohu pokoje.

Bydlela otřesně, jen postel stůl a ten sporák. Ani skříň tu nebyla.
Vypadá to tady jako Klasickej pokojíček Klasický Kurvy, pomyslela si a
zavrávorala do koupelny. Hypnotika sou fakt svinstvo, když to totiž
pořádně nedospíte, jste pak tak mimo, že si sotva zavážete tkaničku.

Musím odjet , odjet z tohohle průseru. Přemítala, zatím co si čistila
zuby stále růžový od červenýho vína.

Ještě před půl rokem měla všechno, ale teď... život se jí vrátil do
starejch kolejí. Drink up, fuck around, be happy for a while and than go
down.
Kamarádi tě nemůžou držet za ručičku pořád a ty pocity prázdnoty nešlo
přeřvat ani přepít.
Doteď se občas po probuzení snažila nahmatat jeho tělo, jeho srdce, co kdysi bilo jenom pro ni.

Ale to už je dávno... pamatuje si ten den, jako by to bylo včera. 

Přišel k ní  a umyl jí vlasy.
Vždycky k nim čichal a říkal jí, jak krásně voněj. Umyl je, podíval se jí do očí a řekl,
"Tohle bylo naposled. mezi náma je konec. Zničila jsi všechno, už tě
nikdy nechci vidět"

Vstal a odešel

Žádný nadávky, žádný výčitky, žádný ty kurvo já tě miloval. Prostě tam
najednou nebyl.

Stále cítí pachuť toho večera.
Trpkou pachuť šamponu co jí stékal do pusy a v očích pálil jako horkej
olej.

Nechala ho pálit.
Ať radši oslepnu, než už ho nikdy nevidět.

Ale neoslepa ani se nezbláznila. Sedí tady pořát, na malý oprejskaný
vaně.

Jen ta vzpomínka na moment kdy zpečetila jejich samotu na dobu určitě neurčitou
ne a ne vyblednout.

Musím odjet!! řekla si.

Vypila kafe Sbalila klíče a vyšla z bytu do
krásnýho slunečního dne.

tramvaj číslo 8

jedu tramvají, kocovina jak hovado. Kocovina bez chlastu. Čumim jako
ryba. Jedu na šichtu a je to hard. Je hard ráno vstát a nepoblejt se

 V tom do tramvaje nastupuje, nebo spíš naskakuje snědej panáček v
monterkách. Nevim jestli je to cikán nebo je jenom špinavej .V zadní
kapse růžovou vycpácku do bot a nagelovaný vlásky se blištěj jako jeho
zlověstný oči, jako ropná skvrna co se každou chvíli rozprskne do
prostoru.
 Na svejch hbitejch trochu vrávoravejch nohách doposkakuje k okýnku a
začne řvát:
"Vy kurvy, co to je co tam stojíte jak hovada."
 Kouknu se ven a tam nerózně přešlapuje hlouček tramvajáků

 "Víš kdo to je řidič ty NULO?? To je stejná kategorie jako horník.
Víš kdo, ten co kutá jako krysa. Vy nuly tramvajácký, dělat takovou
práci tak se zeseru .Nedivim se že ste čůůůůůraaaci mě by z toho taky
hráblo"
 Tramvaj se rozjíždí .. panáček vyskočí na špičky a zařve co
nejhlasitějc.. ZATOP!!!!!
Ten chlap by mel delat stand up comedy, pomyslmim si.
Hlouček mizí z dohledu a rarach se zkoumavě rozhlídne po tramvaji.
Lidi znervozní . Paní předemnou tak urputně hypnotizuje plexisklo až z toho dostane tik.

Už ho vidí!!! "SOLIDNÍ" pán ve středních letech.

Nakloní se k němu a pošeptá mu do ucha.

"Koho teď asi mrdá tvoje holčička. Ne, nebyla ve škole ...VČERA MI
LÍZALA KOULE ....tak nečum a táhni. Vypadni!!! Táhni do toho
zkurvenýho kanclu, žij život mrtvoly, pro tebe je láska mrtvá. Vim že
si nikdy nebyl štastnej. Nikdo nebudete šťastnej!! Nikdo z vááááás!!"

Ten pán na toluenu ví

"Myslíte si že to najdete v bordelu?? "
Zaječí a mávne rukou na podnik 59, vyhlášenou díru, minimálně mezi místníma.
"Já vim, je to SUPER!! Zábava tam je, najdete tam báby, kundy, hubený
i tlustý, starý i mladý posraná brazilka ti vylíže prdel. Sou tam i
malý kluci." skočí na druhou stranu tramvaje
 "proti gustu žádná, že jo ty tlustý prase" zasměje se a bodne prstem
směrem k bečce sádla co ze roztřese jak rosol když do něj bodnete
holí.
"vyfotíte si to ze všech stran a honíte si nad tim vaše malý čůáky"
Hlásá procházejíc tramvají, jak univerzitní profesor na přednášce. V
tom se prudce nakloní nad vykulenýho mladýho kluka a jako při školním
skoušení zařve.
"TAK co honíš si čůráka??!!"
 Ten chudák málem omdlel
 "ALE CO PAK??" pokračuje..."co až vás to přestane bavit. Budete sedět
u televize s Bááááábou a lízat jí její straou píču??????? Nebo si
rači ustřelíte hlavu?!

Koukám na to a přeju si aby mi tu hlavu ustřelil von.

Bohužel musím vystoupit a "náhodou" se mnou vystupuje i celá zbylá
posádka našeho dobrodružnýho vagonu tramvaje číslo 8.

Ještě na nás z rozjíždějící se tramvaje stačí hodit růžovou vycpávku a
pak už jen z dálky slyším další výkřiky do tmy...

...prorok dnešní doby je zasraně nasranej houmlesák...

Lidi vychází ven a kroutí hlavama.

Všimnu si i vetchého staříka a řikám si.,Chudák pro něj to musel bejt šok...

Nicméně dědeček na mě pohlédne malýma pichlavíma očičkama a procedí skrz zuby

Taková svině takovej čůrák ..ten by zasloužil nakopat do koulí co.



CLASSY pomyslim si, ale neřikám nic



jenom tomu bláznovy tiše závidim

nijakosti

Jsou dny kdy ze mě tryská jeden nápad za druhým a mě se je sotva daří pochytat. Protékají mi mezi prsty, utíkají zadními vrátky nebo jsou vytlačovány nápady jinýmy a já mám co dělat abych je dokázala uklidnit a zformovat do něčeho smysluplně hmotného.

 Pak ale nastanou dny, kdy se v mé hlavě neodehrává vůbec nic. Tupá dutá koule rotuící na krku jako nalomenej školní glóbus, prasečí očíčka podobající se dírám po kružítku mžouraj do prázdna a opička s činely do toho tříská jako smyslů zbavená. Niakost je asi to pravé slovo symbolizující tenhle můj divnej stav bey fantazie.

Je důležité pochopit že to je jen nezbytný proces a nenechat se tím zdeptat. Frustrovaný mozek totiž pak hůř hledá impulz k další kreativní etapě. 


Nazdraví

polystyren

Jak podivně láskyplné byly jejich vášně

Tak nekonečně prázdná byla ta chvíle
kdy si smývala jeho polystyrenovou mrdku ze svých horkých dlaní

tenhle oheň už nikoho nespálí
šeptal jí do vlhkých vlasů

Laskavá Coura

Nesnášim pokrytce, kurvy a lháře
Pronesla štětka a sundala paruku

Miluju jak mi to děláš jazykem
Ale radši mám když mě jen vodíš za ruku

Já nejsem ta co běhala s vlky
Give me some kredit ty blbej psychouši

Na poušti sejde se pes s kojotem
A líbaj se jako dva německý teplouši

když vidím bíle

Nenávidim to bílý světlo
Víte co myslim, to intenzivní bílo co trčí na obloze, jako když v promítačce vypadne film
Jen svíticí prázdno
Připomíná mi to dlouhý, líný zimní dny, kdy jsem sedávala před našim squotem v Badalone 
Žila jsem tam asi púl roku, púvodně jsem sice přijela s uplně jiným záměrem,
ale nakonec jsem skončila na tomhle industrialnim předměstí Barcelony
Vzpomínám jak sedím na kusu traverzy, hmouřím oči a třesu se


Byla mi tam pořád taková zima…. i Bracelonský zimy jsou chladný
A o to víc, když už jste se pár dní pořádně neohřáli
Jediný místo kde to trochu šlo, ohřát se, byl Pakistánskej kebab na rohu, nicméně tam se taky nedalo vysedávat pořád.
Navíc v televizi poušteli jeden Bollywoodskej paskvil za druhym.
Úplná magořina, sedávali sme tam jenom my, parta divnejch pankáčů a Pakistánská rodina, který ten zaplivanej krcálek patřil


Smáli se, tančili a naplno prožívali každý emotivní moment indických bollywoodských "telenovel".
Když je člověk nalitej je mu to jedno,
ale na dojezdu a v kocovině ze zkaženýho vína už je to horší


V létě bylo zase uplně nesnesitelný vedro,


komáři štípali tak, že človek přes noc spal sotva hodinu 


Přesto mi ale zima přišla horší, člověk se mohl zahřát leda tak pořádnou čárou keťáku 
Měli jsme sice elektrickej přimotop ale právě s elektrikou to byl problém
Fízlové nás občas odstřihli a většinou trvalo pár dní, než to někdo nahodil zpátky
Z těch pár Barcelonskejch squotů, který jsem znala, patřil tenhle k tem šílenějším
Nikdo tu nebyl na delší dobu, spíš takovej stop over pro dealary, takže s údržbou to nebylo moc slavný.

Pro pár lidí to ale byl domov a mezi nima byl i můj kluk
Hubenej hezkej Mexičánek v rapovejch hardech věčně špinvejch od nafty.
Meky byl jeden z nejhodnějších lidí, co sem ve svym životě potkala
Ale byl to taky blázen a alkoholik. Bez tequilly nedal ani ránu.


Mám pro ně slabost, malý fetáčky, který tahám z jejich životních průseru a než si toho všimnu, jsem v tý jejich sračce až po uši a už se v tom topíme spolu


Tak takhle jsem tam sedavála a premýšlela, co tam vlastě dělám a co přinese další den.
Občas ke mě dolinul pach hníjicího masa.
"Put another shrimp on the barbie" smál se Joe a hodil ten flák zelenýho masa z konťáku na hořící barel.
Nic se tam do toho prostředí nehodilo míň, než tahle typicky Australská beztarostná fráze. Přimomínalo to spíš grlilování krys na skládce, než fellení na Australský pláži. Nám to ale přišlo vtipný.





Zajmavý bylo, že i přes ten humus kolem si Joe, kluk ze Sydney žijící z podpory, zachoval svou bodrou bezelstnost. Učil mě Anglicky a když sme se hodně nudili, dával mi jako cvičení číst dlouhy dopisy, co dostaval od rodiny. "Proč nejsi v Austrálii ty blázne?" ptala sem se vždycky. Sice plácal něco o nesvobodě, ale já mela vždycky takový dojem, že se z ňákýho důvodu prostě vrátit nemůže.



No a od tý doby to nemám ráda, to blbý bílo.
Ketamin dojíždí, víno došlo a mě to divný nic bodá do duše.


Just another day in the office, pomyslim si, a radši pred tim všim zavřu oči