Wack is the new black

Prosim tě BUĎ V POHODĚ. Slýchám teď kolem sebe poměrně často a začínám mít pocit, že tím, že nejste-li v pohodě jakoby ste páchali zločin. Narušujete tím společenský bontom . Uvádíte lidi do rozpakú. Emoční krize nejsou na místě a to, co si lidi predstavujou pod slovem deep si uz radši nechci ani domejšlet. Občas mám pocit že bych po příchodu na párty měla vytáhnout jednokolku a začít žonglovat, abych nahodou někoho neznechutila svojí vlažnou náladou.

Ve snaze “nepohoršit” stává se ze mě žovilaní glosátor, tahající z rukavu jeden joke za druhým, až pak úplně vysílená doklopýtám na bar a dam si svoji dvojitou s ledem.
Nicméně z brambory pomeranč neuděláš a z blbý depky prču už vůbec ne.

Samozřejnmě že jen idiot chodí na mejdany plakat kamarádům na rameno. To ale doopravdy (až na jednou a to zcela pochopitleně) nedělám a stejné si přijdu jak nějaký společnesky nepřijatelný retard.

Lidé jako by se posledni dobou snažili vybičovat k tomu bejt emočně co nejplošsí. V zájmu produktivity jasně určíme dobu utrpení . Rozchod týden MAX, jsou-li děti klidně dva. Umrtí v rodině měsíc…ale ne intenizvně. Existenčí krize jsou pro slabochy. Raz dva raz dva

Máš problém? Zajdi si na swingers a přestaň fňukat.

Bejt v hajzlu teda prostě není vůbec cool a absinthovy halucinace nebo heroinový jízdy by v dnešní době citově stabilních jedinců asi neobstály.

Přes to všechno je ale velice zajmavé, jak našli vsichni bez rozdílu fanaticke zalibeni v Lars Von Trearovi. Jeho depresivně sebevrazedný filmy které balancují na hraně šílenstvi, chronickě deprese a totální beznaděje mi opravdu neprijdou, jako klasická ukázka toho jak by se podle všeho a všech měl “mladý chytrý” čolvěk vyrovnávat se svýmy životnímy “krizemi”
....nicméně beru to jako další idiotskou pózu a i když mě to v podstatě ani neprekvapuje, tak bych to být určitými lidmi možná i zvážila jako důvod k zamyšlení.

TAKŽE!!! I přes veliký úspěch v Cannes jsou pro tuto sezónou jsou sentiment a melancholie OUT. Put the smile back on ur face bitch

Kurvy sprostý snad už po stý pálej mosty

Probrala se, obličej sinalejší než samo sinalo. Morální kocovina se
opět hlásí ke slovu.

"Co ti je Marie?"

Ptá se Taxikář kterej jí eště včera vykal.
Vyděsila se, přece mu JASNĚ řekla ať vypadne.

"V noci sem sežrala ňaký Hypnotika" Zamumlala a jala se oblíkat.

Roztahval se na jejím sofá jako ňákej pán. Pán tvorstva... Blbec.
Brněl jí celej mozek. Marně se snažila rozpomenout proč ho vlastně
zvala nahoru. Takovej Kak.

"Jedeš pro snídani??" houkl na ní

"No to ani omylem, musim do práce a ty se seber a vypadni, co já vim
už dávno si tu neměl bejt!"

"Ale no tak Marie, nebuď taková"

"Neříkejte mi Marie pane, seberte si svoji bundu a cigára, kterýma ste
mi to tady zahulil a vypadněte"

"Takovíhle krávy fakt miluju, včera ti nevadilo že sem tě přišel utěšit"

"Včera bylo včera, ale jestli hed ted nezmizíte, tak na vás prostě zavolám fízly"

"No jo ty krávo snad se tolik nestalo"

Zamával nasraně svojí koženou bundičkou, ale naštěstí se opravdu měl k odchodu.
Práskla za ním dveřma. Ještě na ní cosi volal...neposlouchala ho.

TAK , to by sme měli.

Vysílená padla na postel a promnula si obličej.
Taková pakárna.... pořebuju kafe!!!

Ohřála vodu na sporáčku v rohu pokoje.

Bydlela otřesně, jen postel stůl a ten sporák. Ani skříň tu nebyla.
Vypadá to tady jako Klasickej pokojíček Klasický Kurvy, pomyslela si a
zavrávorala do koupelny. Hypnotika sou fakt svinstvo, když to totiž
pořádně nedospíte, jste pak tak mimo, že si sotva zavážete tkaničku.

Musím odjet , odjet z tohohle průseru. Přemítala, zatím co si čistila
zuby stále růžový od červenýho vína.

Ještě před půl rokem měla všechno, ale teď... život se jí vrátil do
starejch kolejí. Drink up, fuck around, be happy for a while and than go
down.
Kamarádi tě nemůžou držet za ručičku pořád a ty pocity prázdnoty nešlo
přeřvat ani přepít.
Doteď se občas po probuzení snažila nahmatat jeho tělo, jeho srdce, co kdysi bilo jenom pro ni.

Ale to už je dávno... pamatuje si ten den, jako by to bylo včera. 

Přišel k ní  a umyl jí vlasy.
Vždycky k nim čichal a říkal jí, jak krásně voněj. Umyl je, podíval se jí do očí a řekl,
"Tohle bylo naposled. mezi náma je konec. Zničila jsi všechno, už tě
nikdy nechci vidět"

Vstal a odešel

Žádný nadávky, žádný výčitky, žádný ty kurvo já tě miloval. Prostě tam
najednou nebyl.

Stále cítí pachuť toho večera.
Trpkou pachuť šamponu co jí stékal do pusy a v očích pálil jako horkej
olej.

Nechala ho pálit.
Ať radši oslepnu, než už ho nikdy nevidět.

Ale neoslepa ani se nezbláznila. Sedí tady pořát, na malý oprejskaný
vaně.

Jen ta vzpomínka na moment kdy zpečetila jejich samotu na dobu určitě neurčitou
ne a ne vyblednout.

Musím odjet!! řekla si.

Vypila kafe Sbalila klíče a vyšla z bytu do
krásnýho slunečního dne.

tramvaj číslo 8

jedu tramvají, kocovina jak hovado. Kocovina bez chlastu. Čumim jako
ryba. Jedu na šichtu a je to hard. Je hard ráno vstát a nepoblejt se

 V tom do tramvaje nastupuje, nebo spíš naskakuje snědej panáček v
monterkách. Nevim jestli je to cikán nebo je jenom špinavej .V zadní
kapse růžovou vycpácku do bot a nagelovaný vlásky se blištěj jako jeho
zlověstný oči, jako ropná skvrna co se každou chvíli rozprskne do
prostoru.
 Na svejch hbitejch trochu vrávoravejch nohách doposkakuje k okýnku a
začne řvát:
"Vy kurvy, co to je co tam stojíte jak hovada."
 Kouknu se ven a tam nerózně přešlapuje hlouček tramvajáků

 "Víš kdo to je řidič ty NULO?? To je stejná kategorie jako horník.
Víš kdo, ten co kutá jako krysa. Vy nuly tramvajácký, dělat takovou
práci tak se zeseru .Nedivim se že ste čůůůůůraaaci mě by z toho taky
hráblo"
 Tramvaj se rozjíždí .. panáček vyskočí na špičky a zařve co
nejhlasitějc.. ZATOP!!!!!
Ten chlap by mel delat stand up comedy, pomyslmim si.
Hlouček mizí z dohledu a rarach se zkoumavě rozhlídne po tramvaji.
Lidi znervozní . Paní předemnou tak urputně hypnotizuje plexisklo až z toho dostane tik.

Už ho vidí!!! "SOLIDNÍ" pán ve středních letech.

Nakloní se k němu a pošeptá mu do ucha.

"Koho teď asi mrdá tvoje holčička. Ne, nebyla ve škole ...VČERA MI
LÍZALA KOULE ....tak nečum a táhni. Vypadni!!! Táhni do toho
zkurvenýho kanclu, žij život mrtvoly, pro tebe je láska mrtvá. Vim že
si nikdy nebyl štastnej. Nikdo nebudete šťastnej!! Nikdo z vááááás!!"

Ten pán na toluenu ví

"Myslíte si že to najdete v bordelu?? "
Zaječí a mávne rukou na podnik 59, vyhlášenou díru, minimálně mezi místníma.
"Já vim, je to SUPER!! Zábava tam je, najdete tam báby, kundy, hubený
i tlustý, starý i mladý posraná brazilka ti vylíže prdel. Sou tam i
malý kluci." skočí na druhou stranu tramvaje
 "proti gustu žádná, že jo ty tlustý prase" zasměje se a bodne prstem
směrem k bečce sádla co ze roztřese jak rosol když do něj bodnete
holí.
"vyfotíte si to ze všech stran a honíte si nad tim vaše malý čůáky"
Hlásá procházejíc tramvají, jak univerzitní profesor na přednášce. V
tom se prudce nakloní nad vykulenýho mladýho kluka a jako při školním
skoušení zařve.
"TAK co honíš si čůráka??!!"
 Ten chudák málem omdlel
 "ALE CO PAK??" pokračuje..."co až vás to přestane bavit. Budete sedět
u televize s Bááááábou a lízat jí její straou píču??????? Nebo si
rači ustřelíte hlavu?!

Koukám na to a přeju si aby mi tu hlavu ustřelil von.

Bohužel musím vystoupit a "náhodou" se mnou vystupuje i celá zbylá
posádka našeho dobrodružnýho vagonu tramvaje číslo 8.

Ještě na nás z rozjíždějící se tramvaje stačí hodit růžovou vycpávku a
pak už jen z dálky slyším další výkřiky do tmy...

...prorok dnešní doby je zasraně nasranej houmlesák...

Lidi vychází ven a kroutí hlavama.

Všimnu si i vetchého staříka a řikám si.,Chudák pro něj to musel bejt šok...

Nicméně dědeček na mě pohlédne malýma pichlavíma očičkama a procedí skrz zuby

Taková svině takovej čůrák ..ten by zasloužil nakopat do koulí co.



CLASSY pomyslim si, ale neřikám nic



jenom tomu bláznovy tiše závidim

nijakosti

Jsou dny kdy ze mě tryská jeden nápad za druhým a mě se je sotva daří pochytat. Protékají mi mezi prsty, utíkají zadními vrátky nebo jsou vytlačovány nápady jinýmy a já mám co dělat abych je dokázala uklidnit a zformovat do něčeho smysluplně hmotného.

 Pak ale nastanou dny, kdy se v mé hlavě neodehrává vůbec nic. Tupá dutá koule rotuící na krku jako nalomenej školní glóbus, prasečí očíčka podobající se dírám po kružítku mžouraj do prázdna a opička s činely do toho tříská jako smyslů zbavená. Niakost je asi to pravé slovo symbolizující tenhle můj divnej stav bey fantazie.

Je důležité pochopit že to je jen nezbytný proces a nenechat se tím zdeptat. Frustrovaný mozek totiž pak hůř hledá impulz k další kreativní etapě. 


Nazdraví

polystyren

Jak podivně láskyplné byly jejich vášně

Tak nekonečně prázdná byla ta chvíle
kdy si smývala jeho polystyrenovou mrdku ze svých horkých dlaní

tenhle oheň už nikoho nespálí
šeptal jí do vlhkých vlasů

Laskavá Coura

Nesnášim pokrytce, kurvy a lháře
Pronesla štětka a sundala paruku

Miluju jak mi to děláš jazykem
Ale radši mám když mě jen vodíš za ruku

Já nejsem ta co běhala s vlky
Give me some kredit ty blbej psychouši

Na poušti sejde se pes s kojotem
A líbaj se jako dva německý teplouši

když vidím bíle

Nenávidim to bílý světlo
Víte co myslim, to intenzivní bílo co trčí na obloze, jako když v promítačce vypadne film
Jen svíticí prázdno
Připomíná mi to dlouhý, líný zimní dny, kdy jsem sedávala před našim squotem v Badalone 
Žila jsem tam asi púl roku, púvodně jsem sice přijela s uplně jiným záměrem,
ale nakonec jsem skončila na tomhle industrialnim předměstí Barcelony
Vzpomínám jak sedím na kusu traverzy, hmouřím oči a třesu se


Byla mi tam pořád taková zima…. i Bracelonský zimy jsou chladný
A o to víc, když už jste se pár dní pořádně neohřáli
Jediný místo kde to trochu šlo, ohřát se, byl Pakistánskej kebab na rohu, nicméně tam se taky nedalo vysedávat pořád.
Navíc v televizi poušteli jeden Bollywoodskej paskvil za druhym.
Úplná magořina, sedávali sme tam jenom my, parta divnejch pankáčů a Pakistánská rodina, který ten zaplivanej krcálek patřil


Smáli se, tančili a naplno prožívali každý emotivní moment indických bollywoodských "telenovel".
Když je člověk nalitej je mu to jedno,
ale na dojezdu a v kocovině ze zkaženýho vína už je to horší


V létě bylo zase uplně nesnesitelný vedro,


komáři štípali tak, že človek přes noc spal sotva hodinu 


Přesto mi ale zima přišla horší, člověk se mohl zahřát leda tak pořádnou čárou keťáku 
Měli jsme sice elektrickej přimotop ale právě s elektrikou to byl problém
Fízlové nás občas odstřihli a většinou trvalo pár dní, než to někdo nahodil zpátky
Z těch pár Barcelonskejch squotů, který jsem znala, patřil tenhle k tem šílenějším
Nikdo tu nebyl na delší dobu, spíš takovej stop over pro dealary, takže s údržbou to nebylo moc slavný.

Pro pár lidí to ale byl domov a mezi nima byl i můj kluk
Hubenej hezkej Mexičánek v rapovejch hardech věčně špinvejch od nafty.
Meky byl jeden z nejhodnějších lidí, co sem ve svym životě potkala
Ale byl to taky blázen a alkoholik. Bez tequilly nedal ani ránu.


Mám pro ně slabost, malý fetáčky, který tahám z jejich životních průseru a než si toho všimnu, jsem v tý jejich sračce až po uši a už se v tom topíme spolu


Tak takhle jsem tam sedavála a premýšlela, co tam vlastě dělám a co přinese další den.
Občas ke mě dolinul pach hníjicího masa.
"Put another shrimp on the barbie" smál se Joe a hodil ten flák zelenýho masa z konťáku na hořící barel.
Nic se tam do toho prostředí nehodilo míň, než tahle typicky Australská beztarostná fráze. Přimomínalo to spíš grlilování krys na skládce, než fellení na Australský pláži. Nám to ale přišlo vtipný.





Zajmavý bylo, že i přes ten humus kolem si Joe, kluk ze Sydney žijící z podpory, zachoval svou bodrou bezelstnost. Učil mě Anglicky a když sme se hodně nudili, dával mi jako cvičení číst dlouhy dopisy, co dostaval od rodiny. "Proč nejsi v Austrálii ty blázne?" ptala sem se vždycky. Sice plácal něco o nesvobodě, ale já mela vždycky takový dojem, že se z ňákýho důvodu prostě vrátit nemůže.



No a od tý doby to nemám ráda, to blbý bílo.
Ketamin dojíždí, víno došlo a mě to divný nic bodá do duše.


Just another day in the office, pomyslim si, a radši pred tim všim zavřu oči

Umakartový Prázdno

Odéry chlastu už včera přebily pach gorilího potu

Umdlevající zvíře dostává poslední elekrošoky do mozku

Vlaje za flašku Burbonu

Teď TEĎ TEĎ řve na celou ulici

A vytahuje péro z okna

Jenom co se vystřiká na záda asfaltový noci

Setře bez zájmu  skvrny na měsíci 

Taste of Sunday Morning

sfetovaná kurva motající se po baru

podíváš se do zrdcadla a vidíš jí

znechuceně odvracíš tvář

vytřeštěný oči a tři dny starej make up

zoufalá hra na dámu, píča s urousanými vlasy staženými do culíčku

sedíš tam a kážeš o morálce, která ti nikdy nebyla vlastní

pompézní sele nad flaškou vodky masturbující nad těmi moudrými slovy

citovej kripl, cynický zvíře, děfka potácející se v Leklanu v jedenáct dopoledne

v tom vyčpělym ránu jsi zahlídl sám sebe

Gotta love the pill 

Nevím, co to je s českou republikou a prášky na spaní. Nejednou jsem se přesvědčila, že lidi u nás s tím mají opravdový problém, což mě, vzhledem k tomu že jsme národ skládající se z notoriků, opravdu zaráží. Mám kamarády, se kterými můžu rozjet několikadenní párty ve stylu Charlie Sheena a nehnou ani brvou. Nadruhou stranu, když se před nimi jenom zmíním o tom, že jsem si včera dala půlku Stilnoxu, protože ráno vstávám v 6 a potřebovala jsem se vyspat, koukají na mě, jako bych jim oznámila, že jsem si zahulila crack s Amy Winehouse.

Napadlo mě, že by celá věc mohla pramenit z toho, že si zdejší lidé automaticky asociují braní jakýchkoliv prášků s konzumováním litrů chlastu za účelem sjet se. A nebo ještě líp - sjet se s ZDARMA. Jak je známo, máme rádi všechno, co se dá označit nálepkou Low Budget. Kdo by neznal pověstnou Indulonu na chlebu, nebo alpu rozpuštěnou v kostce cukru. Postupem let se řada z nás propracovala až k bombičkám na šlehačku z babiččiny kuchyně a ti nejodvážnější zabrousili i do matčiny lékárničky. Není víc muziky za míň peněz, než zapít vodkou pár diazepamů.

Může v tom mít prsty i nespočet celebrity skandálů, počínaje Eminemovými excesy, tragickou smrtí Heatha Ledgera nebo Brittany Murphy konče. Pro příklad ale ani nemusím chodit daleko. Například taková Iveta Bartošová aka česká Britney Spears mluví za všechno. Groteskní karikatura sama sebe, o které po vzoru amerických skandálů napsala knihu její slávy chtivá chůva. Celou republiku tehdy obletěla fotka, na které se odulá Iveta válí po zemi s cigárem a rukou plnou prášků.
Nicméně nechápejte mě špatně, já tu nechci nijak zlehčovat závislost na práškách, ale dělá z vás sklenička vína třikrát týdně alkoholika? Nemyslim si.

Tak či onak, snad i chápu přehnanou nedůvěru lidí, kteří nikdy nezažili, jaké to je, když se převalujete v posteli tak dlouho, až s hrůzou zjistíte, že už svítá a vy musíte za hodinu vstávat do práce. Jak ale můžou podobně smýšlet i čeští doktoři a lékárníci, mi opravdu uniká. Štve mě, že pokazdé, když si jdu koupit třeba jen modafen, který mi venku prodají i na benzínce nebo v drogérii, přeměřuje si mě lékarnice zkoumavě znechuceným pohledem, naznačujícím že ví, o co mi jde. V podstatě jenom čekám na chvíli, kdy si budu nucena při každém takovén nákupu měřit teplotu, odevzdávat moč a ukazovat žíly. Několikrát mi odmítli dát dokonce i ibuprofen a to předesílám, že už dávno nemám dready ani piercingy a ani zdaleka navypadám jako metadon addict. Za vrchol všecho ovšem považuji svého doktora. Po třech letech stravených v Austrtálii, kde si můžete koupit volně vše od postinoru po valium, jsem zapoměla jak to tady chodí a neprozřetelně jsem doktora požádala, jestli by mi nemohl předepsat prášky na spaní. Dostalo se mi půlhodinové přednášky, při které jsem si připadala jako pětileté ditě, co si začlo střílet heroin a odešla jsem s receptem na HOMEOPATIKA.

Rules of Attraction

Nedávno jsem se bavila s jednou holkou v baru o tom, jak to je, nebo neni s pověstnou krásou českých žen. Přiznám se, jsem k onomu fenoménu poměrně skeptická a nemůžu si pomoct, ale myslím si, že většina cizinců vnímá Češky spíše jako laciný ukrajinský kurvy bez špetky vkusu. Český holky jsou podle mě lepší průměr. Hezký, ale něco tomu chybí. A tím se dostávám k tomu, o čem chci psát. Jenom hezká tvář totiž nestačí. Chce to mít šmrnc, něco, kvůli čemu se za váma budou lidi otáčet, musíte bejt HOT. To je označení, který já ráda říkám. Doesn‘t translate, protože slova jako žhavý ve mě evokují spíš ďábla z reklamy na viagru. K tomu aby jste byli hot, musite mít svůj styl, což ale NEZNAMENÁ pobíhat po Praze na fialovejch platformách v křiklavě žlutejch kalhotech s rozkrokem pod koleny a tunou „crazy“ pestrobarevnejch stuh ve vlasech, jak si spousta lidí myslí, ani se prvoplánově navlíknout do hipsterskejch hadrů a podtrhnout to hrozně alternativníma brejlema s kostěnejma obroučkama. Nesnažte se bejt za každou cenu extravagantní, ani přehnaně alternativní, o tom to neni. Daleko lepší je osobitá ležérní elegance, kterou podtrhnete svojí osobností. Hot lidi chtěj hot věci, a teď budu možná trochu povrchní ale lidi co hlásaj, že Aplly jsou pro wankers jsou mimo, protože MAC je hot.

Hot holky chtěj hot kluky, co dělaj hot věci. Zapomeňte na workoholické manažery, zarputilé právníky, zakomplexované účtaře a celkově lidi bez fantazie. Prachy jsou sice hot, ale jde o to, za co je máte. Potit se celej den v kanclu jak krysa, nechat na sebe řvát buzeranta v kravatě a pak se na firemním večírku vyspat s tlustou kolegyní, co vypadá jako chlap, není hot. 

Hot lidi mají hot byty. V tomhle ohledu momentálně značně pokulhávám a právě proto si uvědomuju, jakej je to průser. Můžete si jet jakej styl chcete, ale zaplujete-li pak do bytu s kobercem v barvě hnoje, kde je na první pohled jasný, že kuchyňská linka by nemohla sloužit k něčemu jinýmu, než je vaření, ani kdyby chtěla, je to v prdeli.

Hot je klapání podpatků na parketách a protahování se u velkýho otevřenýho okna. Hot je obří skřín, kde mužete vyčlenit aspoň tři suplíky na podvazky. Hot je kožená bílá sedačka a vyhřátá koupelna. V tý mojí je momtnálně průměrná teplota pět stupňů, takže kromě stvrdlejch bradavek tam hot není vůbec nic. Hot je pít ze sexy skleniček. Hot je mít mozek a talent. Hot je mít vkus na filmy. Neznám větší turn off, než když mi kluk řekne, že jeho nejoblíbenější českej film je Kameňák. Hot je bejt vtipnej a tak trochu hajzl. Hot je bejt arogantí, ale nehonit si ego. Hot sou holky, kterejm se líběj holky. Hot je porno, ne erotický filmy. Hot sou ženský, co jim to kouká z očí a hot je způsob, jakym si o to řikaj.

Hot sou páry, co to spolu dělaj a hot sou holky, který ti hned nedaj. Hot sou pláže a lidi kolem nich, hot sou paruky a podvazky a smích. Hot nejsou pohorky, blbci ani zumba, hot je bet drzej, ale nebejt kurva. Nepřijde mi hot pít hektolitry piva, hot je dát si panáka hot je nebejt ryba. Hot sou fresh názory co se nebojej ven a hot sou lidi, co si jdou za svym snem.

   

Přichází Jaro. Praha zalitá sluncem a páchnoucí kanály jsou jasnými předzvěstmi konce zimního teroru. Přijde čas odkrytých rosolovitých těl, co se tak dlouho dusily pod tlustou vrstvou podomácku pletených svetrů, péřových bund a plstěných kabátů. Čas orosených půllitrů ve kterých se lámou první oranžově zlatavé paprsky probouzejícího se sluníčka. Čas holubincemi posetých laviček, nadržených psíků, slunečních brýlí, nevkusných bruslařů, vkusných seladonů, vyhřívajících se selátek, toulavých kočiček a rozcapených holčiček.

Sedím tedy, snad poprvé za tuhle zimu v nepochopitelně přetopené tramvaji, a koukám z okna. Slunce praží do plexiskla, pach odpařícující se moče z prochcaných semišových potahů se line vagonem a já si říkám - JARO KLEPE NA DVEŘE.

Vítám vás na svém blogu který chci pojmout komix mého života. Snad tím tak i trochu snížím frekvenci postování očas trochu selecích statusů na facebooku, protože 420 znaků na sdělění čehokoliv, kromě vtipné glosy nebo kusé informace, je stejně trochu málo.