Kurvy sprostý snad už po stý pálej mosty

Probrala se, obličej sinalejší než samo sinalo. Morální kocovina se
opět hlásí ke slovu.

"Co ti je Marie?"

Ptá se Taxikář kterej jí eště včera vykal.
Vyděsila se, přece mu JASNĚ řekla ať vypadne.

"V noci sem sežrala ňaký Hypnotika" Zamumlala a jala se oblíkat.

Roztahval se na jejím sofá jako ňákej pán. Pán tvorstva... Blbec.
Brněl jí celej mozek. Marně se snažila rozpomenout proč ho vlastně
zvala nahoru. Takovej Kak.

"Jedeš pro snídani??" houkl na ní

"No to ani omylem, musim do práce a ty se seber a vypadni, co já vim
už dávno si tu neměl bejt!"

"Ale no tak Marie, nebuď taková"

"Neříkejte mi Marie pane, seberte si svoji bundu a cigára, kterýma ste
mi to tady zahulil a vypadněte"

"Takovíhle krávy fakt miluju, včera ti nevadilo že sem tě přišel utěšit"

"Včera bylo včera, ale jestli hed ted nezmizíte, tak na vás prostě zavolám fízly"

"No jo ty krávo snad se tolik nestalo"

Zamával nasraně svojí koženou bundičkou, ale naštěstí se opravdu měl k odchodu.
Práskla za ním dveřma. Ještě na ní cosi volal...neposlouchala ho.

TAK , to by sme měli.

Vysílená padla na postel a promnula si obličej.
Taková pakárna.... pořebuju kafe!!!

Ohřála vodu na sporáčku v rohu pokoje.

Bydlela otřesně, jen postel stůl a ten sporák. Ani skříň tu nebyla.
Vypadá to tady jako Klasickej pokojíček Klasický Kurvy, pomyslela si a
zavrávorala do koupelny. Hypnotika sou fakt svinstvo, když to totiž
pořádně nedospíte, jste pak tak mimo, že si sotva zavážete tkaničku.

Musím odjet , odjet z tohohle průseru. Přemítala, zatím co si čistila
zuby stále růžový od červenýho vína.

Ještě před půl rokem měla všechno, ale teď... život se jí vrátil do
starejch kolejí. Drink up, fuck around, be happy for a while and than go
down.
Kamarádi tě nemůžou držet za ručičku pořád a ty pocity prázdnoty nešlo
přeřvat ani přepít.
Doteď se občas po probuzení snažila nahmatat jeho tělo, jeho srdce, co kdysi bilo jenom pro ni.

Ale to už je dávno... pamatuje si ten den, jako by to bylo včera. 

Přišel k ní  a umyl jí vlasy.
Vždycky k nim čichal a říkal jí, jak krásně voněj. Umyl je, podíval se jí do očí a řekl,
"Tohle bylo naposled. mezi náma je konec. Zničila jsi všechno, už tě
nikdy nechci vidět"

Vstal a odešel

Žádný nadávky, žádný výčitky, žádný ty kurvo já tě miloval. Prostě tam
najednou nebyl.

Stále cítí pachuť toho večera.
Trpkou pachuť šamponu co jí stékal do pusy a v očích pálil jako horkej
olej.

Nechala ho pálit.
Ať radši oslepnu, než už ho nikdy nevidět.

Ale neoslepa ani se nezbláznila. Sedí tady pořát, na malý oprejskaný
vaně.

Jen ta vzpomínka na moment kdy zpečetila jejich samotu na dobu určitě neurčitou
ne a ne vyblednout.

Musím odjet!! řekla si.

Vypila kafe Sbalila klíče a vyšla z bytu do
krásnýho slunečního dne.